Narazili jsme na sebe během studia na gymnáziu několikrát někdy mezi lety 2016-2019 na akcích, jako byl vodácký nebo biologický kurz.
Poprvé jsme si ale více začali povídat, když jsme si v září 2019 sedli spolu do lavice na seminář z psychologie a spolu s našimi třídami jsme dohromady začali řešit otázky týkající se našeho maturitního plesu. Začali jsme spolu občas trávit čas i po škole, Pája mi pomáhal s matematikou, doprovázel mě na kroužky latinskoamerických tanců nebo na žurnalistiku, jen abychom si mohli cestou třeba dvacet minut povídat, já mu pomáhala s nákupy v IKEA a učila ho tančit... Postupně přeskočila jiskřička.
Den, po kterém jsme si už oba byli jistí, že jsme v tom už po uši, nastal 18.10. 2019. Před plánovanou odpolední akcí na gymplu jsme se šli projít do Modřanské rokle, povídali si, sedli si do barevného listí a nakonec to skončilo brutální listovou bitvou, o jejímž vítězi se dodnes vedou spory.
Ilustrace básní, která vznikla ještě ten večer:
Rudé blesky, žluté špičky,
barev všude přibývá,
podzim stromům kreslí smyčky,
spadlá krása nabývá.
Vítr skučí mezi listy,
které se nepustily,
pár dalších oznámí svisty,
dojde na ně za chvíli.
Listí všude ve vlasech,
odpovědi v úžasech,
na hlavách si lístky sedí,
kdo to začal? To se neví.
Smích a list na indiána,
ty tušíš, že mám tě ráda,
hrajeme na hádanky,
leháme do spadanky.
První fotografie, kterou spolu máme (vpravo), byla vyfocena tentýž den při oslavách 25. výročí založení gymnázia, kde jsme byli oba dobrovolničit na svých stanovištích, ale neustále jsme se při každé příležitosti snažili nenápadně dostat na stanoviště toho druhého, abychom si spolu mohli povídat. Zástupce ředitele, který celou akci dokumentoval, takový moment nevědomky zachytil.
Báry stanoviště
Páji stanoviště
První oficiální rande přišlo 23.10. 2019, při následujícím setkání.
Vyrazili jsme do čajovny Jedna báseň v Nuslích, kde jsme si povídali asi čtyři hodiny a odcházeli jsme z ní už ruku v ruce.
Od té doby se už jen tak nepouštíme.
Děkujeme kamarádce Terce K. za krásné fotky